Poznejte příběhy migrantek a poskytněte jim stejné podmínky jako Češkám

Příběhy migrantek

Zde si můžete přečíst konkrétní příběhy migrantek, které žijí a pracují v českých domácnostech. Z důvodu ochrany osobních údajů nejsou v příbězích použity pravá jména pracovnic v domácnosti, ale pouze jejich pseudonymy.

 

Nina, uklízečka původem z Ukrajiny

(31 let, 1 dcera)

Já jsem původně učitelka v mateřské školce. Nejsem uklízečka, mám řádné vzdělání. Ale když jsem přišla do Čech, tak jsem nejdříve sháněla práci. Dělala jsem v kuchyni restaurace. Těžká a špinavá práce - čistila jsem zeleninu, myla hrnce od oleje, ještě teď cítím ten zápach spáleného oleje. Hrůza. Pak jsem dělala pokojskou v hotelu. I když jsem někdy pracovala dost, nebylo to špatné. V hotelu pracovaly samé ženy z Ukrajiny. Každému jsem říkala, že mám speciální školu pro učitelky, přesto jsem nemohla najít práci. Časem jsem začala s úklidem po rodinách. Zařídila jsem si živnostenské oprávnění a myslela si, že jsem svobodnější. Není to ale tak jednoduché, jak jsem si představovala. Někdo chce normální úklid, ale jiní mají divné požadavky. Jednou jsem celý den uklízela jen kuchyni. Všechno jsem umyla, od skleniček po kachlíky, ale jim to nebylo dost čisté. A tak jsem pracovala o dvě hodiny déle, bez nároku na příplatek. Je to tvrdá práce, bolí mě z ní záda i ruce. Nejhorší jsou velké domy - tam je hodně uklízení. Člověk musí mít energii a zároveň být schopný komunikovat s lidmi, to je asi nejdůležitější.“

 

Oxana, chůva, původem z Ukrajiny

(32 let, 1 dcera)

Já se snažím mít toho klučíka ráda, on ke mně přijde a hned se přitulí. Cítí, že ho mám ráda. Ale jeho matka někdy žárlí. Řekla mi, že bych se sním neměla tolik sbližovat. To je ale těžké, když je celý den v práci. Někdo mu musí dávat lásku, pomazlit se s ním. To přeci k mé práci patří, no ne? Bývá těžké, když pečuji o nějaké dítě a rodiče rozhodnou přestěhovat se jinam. Na děti jsem si zvykla, zejména na malou XY, s ní jsem byla totiž už od narození. Stále na ni vzpomínám.Teď jsem dceři chtěla na Vánoce koupit kožíšek, takový pěkný jsem viděla. Když jsem ale byla v obchodě, tak jsem ani nevěděla, jakou velikost potřebuje. Musela jsem volat domů. Vždyť jsem ji půl roku neviděla.((pláč). Ale vím, jaké věci nosí Max (dítě, o které pečuje), vidím jej, jak roste..“

 

Olena, chůva a uklízečka původem z Ukrajiny

(39 let, jedna dcera)

Nejtěžší pro mě je, kolik let jsem tady bez dcery. Přišla jsem totiž v roce 1999 (pláč). Dcera šla v roce 2001 do školy, a já jsem přijela, až když chodila do druhé třídy, takže v podstatě jsem dceru neviděla tři roky. Nejezdila jsem domů jen kvůli tomu, abych si mohla zajistit doklady, byt, opravdovou práci... Nejhorší byly první tři roky, kdy jsem musela těžce pracovat. Téměř vůbec jsem nejedla, abych našetřila peníze, dcera by tak mohla přijet za mnou. Bylo pro mne hodně těžké, že jsem své dítě neviděla. Neviděla jsem jej, jak vyrůstá nebo jak jde do první třídy. Když bylo prvního září, dostala jsem šílený nervový záchvat, že nejsem v tento den se svou dcerou. Sice jsem jí poslala všechno vybavení do první třídy. Měla všechno, byla nejlépe oblečená, nelépe vybavená, ale já jsem tam s ní nebyla.“

 

Mary, chůva a hospodyně původem z Filipín

(34 let, jedna dcera)

„Mám desetiletou dceru, která žije na Filipínách u mojí sestry. Odjela jsem, když jí byly tři měsíce, protože jsem se o ni nemohla starat sama. Jsem na ní sama, jsem svobodná matka… Finančně jí podporuju a ona ví, že se o ní vždycky někdo postará. … Skoro každý týden jsme ale v kontaktu – přes internet, skype, píšeme si smsky. Je to opravdu těžký být matkou v mém věku, nemohla jsem se o ni starat. Byla to těžká situace. Neměla jsem prostě jinou možnost! Musela jsem za prací do zahraničí. Tady jsem přišla na to, že jí můžu dopřát komfortnější život. Ale přináší to sebou okolnosti, nebo spíš důsledky, jako že nejsem schopná se o ni osobně starat. Nemá ke mně moc blízký vztah – zná mě jako biologickou mámu, jako jejího sponzora, ale když se jí zeptáš, kdo je její máma, odpoví, že má sestra. Možná je to jen otázka času. Možná si jednou uvědomí, že jsme to všechno dělala pro ni.“

 

Kristina, chůva a hospodyně původem z Filipín

(33 let, jedna dcera)

 „Nikdy dřív jsem nepracovala jako chůva. Je to poprvé, a když jsem to zkusila, byla jsem dost nervózní. Doma jsem se starala o domácnost, ale přímo takto pracovat, to je jiné. Musíš být například velmi opatrná, zdvořilá, zejména s dětmi, když se o ně staráš. Nebo když třeba pereš oblečení. … První tři měsíce pro mě byly vážně divné, byla jsem nervózní každý den – třeba proto, že jsem předtím ani nevěděla, jak vyměnit plenky. Starala jsem se tehdy totiž o čtyřměsíční dítě a jeho rodiče opravdu dost pracovali. Sice mám vlastní dítě, ale o to se stará sestra. … Bylo to těžké, ale už jsem si zvykla. Jsem za to vděčná i svým zaměstnavatelům, jsou to moc milí a otevření lidé. Teď nemám problém. I když pracuju hodně hodin, zůstávám u nich. Jsem live-in, tedy žiju v rodině, kde pracuju, což znamená, že když se vzbudí dítě, musím vstát i já. Ale mám své soukromí, mám vlastní pokoj. To víš, když pracuješ a žiješ v jedno domě, musíš pracovat celý den. Já dělám od 7 ráno do 7:30 do večera.“

 

Světlana, pečovatelka o seniora, původem z Ukrajiny

(37 let, 2 děti)

Nepovažuji umývání oken každý měsíc za běžný úklid. Každý den uklízím a oni (děti opečovávaného člověka) přijdou, že potřebují uklidit sklep. To přece nemám ve smlouvě.Těžké na této práci je, že bydlím přímo v ní. Nemám svůj život. Nemohu si pozvat kamarádky k sobě, to si zaměstnavatelé nepřejí. Ven se dostanu taky málo, proto je mi někdy hodně smutno. Myslím, že tuto práci vydržím dělat nejdéle rok. Jednou si starý pán usmyslel, že mu chybí nějaká hotovost. Začal na mě křičet, že jsem zlodějka z Ukrajiny. Těm se prý nemá věřit. Prohledaly jsme s jeho dcerou celý byt a našly jsme ztracené peníze v koupelně. On na to sice už zapomněl, protože je nemocný, ale mně není příjemné, že mi nadával do špinavých Ukrajinek.“

 

Natalia, pečovatelka o seniora, původem z Ukrajiny

(44 let, 2 děti)

Změnila jsem zaměstnání. Minulí zaměstnavatelé si mysleli, že když najmou Ukrajinku, tak že v práci budu dřít jako kůň. Nemohla jsem si vzít žádné volno, nedodržovali pracovní smlouvu. Když jsem si chtěla stěžovat, tak mi odvětili, abych byla jako Ukrajinka vůbec ráda, že bydlím v „civilizaci“. Přitom jsem ze Lvova! Kdybych ztratila práci, měla bych velký problém. Minimálně bych si musela rychle hledat jinou. Když bych ji nenašla, tak bych ztratila pobyt. V dnešní době ekonomické krize je těžké najít práci pro Čecha, natož pro cizinku. Celá rodina na Ukrajině čeká na moje peníze a já jsem vdova, tudíž jsem za všechny zodpovědná. Proto o práci přijít nechci, snažím se se zaměstnavateli raději dohodnout.“

 

 

31.8.2016 16:25 - Příběhy migrantek 

Výsledky výzkumu a publikace Ženy na vedlejší kolejí (?) - Gender, migrace a stárnutí

Publikace, kterou jsme pro vás připravili, se týká postavení a situace migrantek ve vyšším středním a seniorském věku v České republice. Jedná se o téma v českém prostředí zatím neřešené, které postupně nabývá na rozměrech, a tudíž i na aktuálnosti.

30.3.2016 12:13 - Příběhy migrantek 

SIMI upozoňuje vládu na postavení migrantek v ČR

Jako každoročně i za rok 2015 připravilo SIMI svůj příspěvek do Zprávy o stavu lidských práv v ČR, kterou pak vydává Úřad vlády ČR.

14.3.2016 12:17 - Příběhy migrantek 

Nebuďte obětí! Braňte se domácímu násilí!

Již několik měsíců nabízíme v SIMI přímou právní a sociální pomoc cizinkám a cizincům, kteří jsou či byli domácímu násilí vystaveni nebo u nichž toto riziko hrozí. Na konkrétních případech spolupracujeme s partnerskou organizací ACORUS.

6.1.2016 12:20 - Příběhy migrantek 

blog Bez vrásek, aneb migrantky versus stárnutí

Blog o stárnutí migrantek a o všem, co s tím v životě souvisí.

Stárnutí je téma, o kterém se u nás málo hovoří. Blog Bez vrásek proto nabízí prostor pro všechny, které stárnutí zajímá či se vás nějakým způsobem dotýká. Je určen migrantkám, ale i vám všem, kdo chcete sdílet svoje zkušenosti a názory, veselé i smutné a diskutovat o tématu stárnutí a všem co s tím v životě souvisí.

Pro migrantky

Užitečné informace pro migrantky pracující v českých domácnostech.

Pro média

Zde naleznete tiskové zprávy uveřejňované v průběhu celého projektu.